V době socialismu probíhala masivní výstavba bytových domů. Začínalo se s ní již v padesátých letech v podobě činžovních domů a vrchol této stavební akce nastal v letech osmdesátých, kdy u nás vzniklo přes půl druhého milionu bytových jednotek. Byl to pochopitelně záslužný čin, neboť v té době se naše populace značně rozrůstala a vedení státu mělo zájem na tom, aby každý měl kde bydlet a nerozmáhalo se u nás bezdomovectví. To se také víceméně podařilo a dnes díky tomu žije v těchto bytech přibližně třetina národa. Bydlení v paneláku má své výhody i nevýhody, dokážu to posoudit, protože jsem tam bydlel tři roky a mám také srovnání s bydlením v rodinném domě.
Někomu panelák vyhovuje, protože tu nemá žádné starosti s jeho technickou údržbou, ale to vše je na úkor soukromí. I když za sebou zavřete vchodové dveře do bytu, stále jste tu obklopeni tisíci lidmi na poměrně malé ploše a především se tu střetávají jejich energie. Možná si to neuvědomujete, ale lidská bytost je nesmrtelná, naše astrální tělo po smrti toho fyzického putuje do dalších inkarnací a hlavně zaznamenává veškeré vjemy v průběhu života, které si pamatuje na věky.
Zaznamenává i to, co se odehrává kolem něj, tedy lidské prožitky a na sídlištích nebývají zrovna příjemné, je tu mnoho lidí, co strádá a něčím trpí a to vše nás ovlivňuje dokonce i ve spánku. Proto každému radím, má-li možnost, aby se odtud vystěhoval do méně zalidněných oblastí, nejlépe do vlastního rodinného domu. Ideální vlastní střechou nad hlavou jsou novostavby bungalovy. Nízké přízemní domy s valbovou střechou, elegantní, atraktivní a praktické. Pro bydlení naprosto dostačující a jaké to je bydlet v takovém domě, jsem poznal na vlastní kůži. Je to s bydlením v paneláku srovnatelné asi tak, jako když porovnáváte mezi sebou stařičký Trabant s moderním Mercedesem.