Ne vždy však tyto prostředky jdou na úrodnou půdu a tak vzniká problém zahraniční zadluženosti.
Tento problém ohrožuje stabilitu platebního systému a komplikuje rozvoj mezinárodní ekonomické spolupráce. Ke vzniku zadluženosti dochází už od 60.let a to u rozvojových ekonomik, v 80. letech se začali zadlužovat i státy Latinské Ameriky, jako je například Brazílie, Kolumbie či Venezuela a dále také státy jihovýchodní Asie, zejména Thajsko, Malajsii a Indonésii.

V řadě států pak vzniká tzv. bludný kruh chudoby, kdy státy nejsou schopni sami splácet svůj dluh. Aby dluh mohly splatit, půjčují si další peníze a vyvářejí si tak další dluhy. Kritická zadluženost potom odrazuje příliv kapitálu a zahraniční investice a tím ještě více znesnadňuje rozvoj dané země.

Půjčky od bohatších států nemají jen pozitivní důsledky, ale také negativní:
– sílící závislost na vnějším ekonomickém prostředí
– nepříznivý vývoj makroekonomických ukazatelů
– zdražení přístupu k zahraničnímu soukromému kapitálu
– příliš uvolněná měnová politika
– pomalé tempo inovací
– nadměrné rozpočtové deficity

Vzniká také zvláštní skupina předlužených ekonomik, což jsou nejméně rozvinuté rozvojové země subsaharské Afriky. Řadí se sem přes 30 zemí a objem jejich dluhů je nesplatitelný.

Vlády se to snaží nějakým způsobem řešit, první reakcí na tento problém bylo zavedení přísného šetření, to ale k zastavení dluhů nestačilo a naopak ještě došlo v daných státech k hospodářskému poklesu a sociálnímu napětí. Vznikly tak dva kluby:
1)Pařížský klub – skupina zástupců vlád, která se pravidelně schází v Paříži a řeší zde tyto obrovské dluhy
2)Londýnský klub – skupina komerčních bank, které zde řeší restrukturalizaci svých pohledávek vůči určitému oficiálnímu dlužníkovi
Mezinárodní měnový fond spolu se Světovou bankou se snaží zejména o zmírnění dluhů předlužených ekonomik a to tak, aby se dluhy dostaly na udržitelnou úroveň. K tomu je ovšem potřeba spolupráce jak dlužníků, tak i věřitelských států.