Nastal den D a vy se vracíte do práce po mateřské, ale rychle shledáváte, že není kámen na kameni. Nové stroje a hlavně nový kolektiv. Holky se chlubí, která kde koupila nové závěsy, nebo perfektní gauč. Řeč je o vybavování domácnosti. A už je tu dotaz na Karolínu: „Kájino a kde ty bydlíš, když máš po sobě dvě děti, máte pronajatý byt, nebo jste si vzali hypotéku?“

S Karolíninou odpovědí, že počítali s hypotékou, něco málo našetřili, něco přidaly rodiče, ale náhle zemřela babička a ona se mohla nastěhovat do jejího domku, padnou kolegyním čelisti. „No to se máš, rovnou barák a zadarmo, k tomu zahrada, no co bychom my za to daly!“ Karolíně se ženou slzy do očí, protože kdyby holky viděly její příbytek, asi by vyprskly smíchy. Prostě domeček, úplně obyčejný a zařízený tak, jak zůstal po babičce. Takže vitrínky plné porcelánových jelenů a deček, staré zelené lino a pokroucené parkety, jen pokojíčky pro děti jsou nově vymalované a zařízené. Hned první den má od kolegyň Karolína v hlavě nasazeného brouka. Proč se vlastně s Patrikem za našetřené peníze nesnažili dát domek do pořádku?

Samá práce kolem dětí, prostě brali prostory tak, jak byly, ale teď? Rychle se to musí změnit, domek zrekonstruovat. Hned jak dorazila domů, začala Patrikovi vysvětlovat, argumentovat, rozhazovat rukama a nakonec i plakat. Patrik byl sice uznalý, ale naprosto nepraktický, takže svoji Káju sice utěšoval, ale žádné realizovatelné řešení stejně nenabídl. Až když už oba skoro spali, najednou se v Patrikově hlavě kmitl nějaký záblesk a myšlenka byla na světě. Oni dva si s tím sice prakticky neporadí, ale nějaké peníze přece jen mají a za ty se určitě pořídí nejen větší úpravy, ale také služby profíků. Sehnat kontakt na firmu bytových architektů Praha se skvělými recenzemi a neméně skvělou cenou za poskytované služby už nebyl žádný problém. Svoje starosti přenechali plně na nich a za pár týdnů se už mohla i Karolína pochlubit v pracovním kolektivu zbrusu novým obývákem i ložnicí.